Dnes si povíme něco o karafiátu latinsky Dianthus caryophyllus. Dianthus je odvozen z řečtiny, což znamená di = Zeus a anthos = květ, „Diův květ„, což naznačuje jeho význam v náboženském kontextu starověkého Řecka. V Itálii, zvláště v Bologni, byla rostlina spojena se svatým Petrem a široce oslavována. Měla dokonce svůj vlastní den na konci června, který byl věnovaný karafiátům. Ve středověku to byla jedna z nejoblíbenějších vonných květin používaných v zahradách. Žádná klášterní bylinná zahrada by bez karafiátu nebyla úplná. Na léčivé účinky karafiátu bylo odkazováno již v textech dynastie Han (23-206 n.l.). V tradičním evropského bylinném lékařství byly pro nervové a koronární poruchy předepisovány karafiátové květy. Nicméně pravděpodobně nejzajímavější použití bylo zaznamenáno v pozdním 16. století, když hraběnka z Dorsetu v Anglii, vyrobila svůj vlastní elixír lásky. Lektvar, který krom karafiátu obsahoval i levanduli, bobkový list a majoránku. Zajímavé je, že karafiát znamenal oddanost a loajalitu při různých tradicích, jak v Evropě, tak v Asii.
Spousta lidí si vybaví karafiát v souvislosti se sovětskými svátky, zejména 7. listopadu, kdy se slaví ruská revoluce, úspěšný bolševický převrat proti prozatímní vládě (nazývaná také Říjnová revoluce, protože Rusko používalo Julianský kalendář, v němž 7. listopad odpovídal 25. říjnu). A poté 1. května na svátek práce. Ani jeden svátek by nebyl úplný bez nějaké přehlídky, po níž by mladí pionýři museli dávat červené karafiáty různým přítomným funkcionářům strany. Navíc v Krasnaye Moskvě byly karafiáty používány liberálně a široce, kvůli skutečnosti, že nebylo k dispozici vůbec nic jiného.
Květina, pocházející ze Středomoří a Indie, byla na vrcholu své popularity ve Francii v době vlády Ludvíka XIV. V 19. století začali dokonce milenci karafiátu (dianthus) utvářet kluby. Ačkoliv karafiátová horečka nikdy nedosáhla úrovně tulipánové, květina měla mnoho oddaných podporovatelů. Osamělé květy karafiátu s korunou tmavě červených okvětních lístků mají intenzivní pikantní vůni, která se skvěle poddává orientálním směsím. V kombinaci s růží je zapotřebí pikantní tón karafiátu, který dodává šmrnc složité sladké a bohaté záři růže.
Esenciální olej je přítomen v malém množství v okvětních lístcích karafiátu. Někdy se nazývá „hřebíčková růž„, což naznačuje podobnost mezi vůní karafiátu a hřebíčku. Obě rostliny jsou bohaté na eugenol, který dává karafiátům a hřebíčkům charakteristickou sladkou a těžkou vůni.
Karafiáty jsou dnes většinou pěstovány ve Francii a Holandsku. Pravý karafiát je specifický svou těžkou, kořeněnou květinovou vůní zakončenou sladkými tmavými medovými tóny. Jedná se o směs vůní hřebíčku, černého pepře a exotického a sladkého ylang ylang, které se mimochodem často používá jako náhražka karafiátové esence. Výtažek je zelený a má konzistenci jako želé. K výrobě 100 g oleje potřebuje 500 kg květin. V parfumerii se spolu s karafiátem běžně používají syntetické látky, jako je eugenol, izoeugenol a eugenylacetát, které zdůrazňují květinový charakter a podtrhují vůni karafiátu.
Klasické parfémy obsahující karafiát: Caron Poivre and its EDT version Coup de Fouet, Caron En Avion, Caron Or et Noir, Caron Tabac Blond, Caron Fleurs de Rocaille (1933), Guerlain Après l’Ondée, Guerlain L’Heure Bleue, Je Reviens by Worth, Givenchy L’Interdit (original), Nina Ricci L’Air Du Temps, Schiaparelli Schocking, Estée Lauder Youth Dew, Robert Piguet Bandit, Dior Dioressence.
Moderní parfémy obsahující karafiát: Yves Saint Laurent Opium, Guerlain Vétiver, Maître Parfumeur et Gantier Soie Rouge, Carthusia Fiori di Capri, Mon Classique by Pascal Morabito, Lauren by Ralph Lauren, Red Door by Elizabeth Arden, Gucci No. 1, Boucheron Jaïpur Homme, Cartier Must II, Yves Saint Laurent Jazz, Molyneux Quartz, Hermès Bel Ami, Fendi Theorema, Estée Lauder Cinnabar, Estée Lauder White Linen, Estée Lauder Estée, Estée Lauder Spellbound, Guerlain Samsara, Balenciaga Cristobal, Gaultier Fragile, Dior Jules, Dior Fahrenheit, Gucci Envy for Men, Lanvin Lanvin for Men, Bvlgari Bvlgari for Men.
Zdroj:
Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2017-12-05]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/
Bown, D. 1996. Encyklopedie bylin a jejich využití. Dorling Kindersley, Londýn; Morris, Edwin T. 1984. Vůně: Příběh parfému od Cleopatry po Chanel. E.T. Morris a Co., New York, 233.
