Vonné esence – Citrusy

Podle řecké mytologie, byla zahrada Hesperidova, která patřila Diově manželce Héře, kde rostla jablka nesmrtelnosti, pojmenována podle dcery Hespera neboli Boha večera, Hesperidy. S odkazem na magická zlatá jablka, se jméno Hesperide nejprve používalo pro pomeranče a pak pro celou rodinu citrusových plodů.

Zatímco citrusy se dnes zdají být všudypřítomné, vonné citrusy byly mezi drahocenným nákladem z takzvané kořeněné stezky (Spice Route). Nejstarší zmínka o citrusových plodech se objevuje v Nan-Fang Ts’ao Mu (stromy a rostliny jihu) napsané kolem roku 300 n.l. Chi Hanem. V roce 1178 se již objevuje celá kronika věnovaná citrusům, Citrus Chronicle (Chű Lu ), napsaná Han Yen-chihecm. V přirozeném prostředí se citrusovníky objevují v Číně a jihovýchodní Asii, kde lze nalézt asi 500 druhů. Arabové následně přivezli citrusy na západ. Části Evropy, které byly pod arabskou nadvládou, jako je Španělsko a Sicílie, mají dlouhou tradici pěstování citrusových plodů. Sicilské citrusové oleje byly vždy mezi nejvíce ceněnými. Ve 14. století byl obchod s kořením zdrojem příjmů pro Itálii, konkrétně pro Benátky, které po bitvě u Chioggie v roce 1380 porazily Janov a monopolizovaly obchod. Benátské enklávy Aleppu nebo Alexandrii pěstovaly citrusy, a ty poté přepravovaly do různých obchodů/cechů v Evropě.

Od svého objevu se citrusové oleje staly důležitým prvkem evropských vůní. Ve skutečnosti se jejich popularita a použití v některých ohledech paralelně vyvíjela s nástupem parfumerského průmyslu. Cech výrobců rukavic a výrobců parfémů byl založen ve Francii v 17. století. Ačkoli první pergamenový cech byl založen již v roce 1190. Ludvík XIV (1638-1715) nařídil, aby jeho dvorní parfumér M. Martial vytvořil novou vůni každý den. Jeho zahradníci, díky tomuto požadavku, vysadili citrusovníky ve velké orangerie. Kolínská voda často obsahovala citrusové oleje v základu z hroznových destilátů. „Vůně“ byla určena k tomu, aby byla vedle externího použití, i pitná. Proto slavná scéna Gone with the Wind, kdy Scarlett O’Hara kloktá kolínskou, aby maskovala vůni brandy, již není tak šokující. Jelikož až od konce 19. a 20. století, postupně začal nahrazovat hroznové destiláty v parfémovém základu, denaturovaný alkohol.

V 18. století se v Evropě již skutečně parfumerie silně rozmáhá. Vzestup kolínské vody si nelze představit bez příjemně teplé a třpytivé vůně bergamotu. Dvůr Ludvíka XV byl znám jako „la cour parfumée„, „parfémový dvůr“. Nejvlivnější vůní tohoto období byla Aqua Admirabilis, kterou vytvořil Gian Paolo Feminis v roce 1709. Byly založeny na hroznovém destilátu, oleji z neroli, bergamotu, levandule a rozmarýnu. Feminis se přestěhoval z rodné Itálie do Kolína nad Rýnem, kde jeho synovec Jean Marie Farina pokračoval ve výrobě lehké a osvěžující vonné vody, která rychle získala jméno Eau de Cologne (kolínská voda) na základě místa původu.

Nízká molekulová hmotnost způsobuje, že citrusové oleje fungují pozoruhodně dobře jako vrcholové tóny, které dávají šmrnc a jiskru téměř jakoukoliv vonné směsi. Pánské vůně si lze obzvláště těžko představit bez citrusových tónů. Důležitá rodina vůní cypřišových, také vždy obsahuje čerstvé a chladné tóny citrusů, spojené s tmavými zemitými tóny vetiveru, dubu, mechu, jantaru a patchouli.

Citrusové oleje jsou výsledkem lisování za studena. Limetové a yuzu oleje se ale získávají lépe parní destilaci. Oleje jsou uloženy v žlázách ovoce. Pokud plánujete používat citrusové oleje pro aromaterapii nebo parfumerii, doporučujeme používat organické oleje, protože většina pesticidů je absorbována kůrou.

Zdroje:

Morris, Edwin T. 1984. Fragrance: Příběh parfému od Cleopatry po Chanel. E.T. Morris a Co., New York.

Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2017-12-05]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/