Niche, artisanal, indie. Tyto názvy znamenají tolik, a tak málo. Ale představme si, že představují malého řemeslného výrobce vůní s omezenou distribucí. Ano, ačkoli je Artisan nyní prodáván u Sephory, je to pro mě stále niche vůně. Nemyslím si, že niche vůně jsou mnohem kvalitnější než běžné designery, zvláště když vezmu v potaz jejich „luxusní ceny“. Mám sice asi dvě „excelentní a předražené niche vůně“, které mě neskutečně vzrušují. Ale i ty byly vybrány a dlouho vybírány z nekonečné „kopy“ niche vůní, které mě nijak neoslovily. I dnes se některé z nejzajímavějších vydání odehrávají v malých domech a já se obracím na niche vůně, když chci najít neobvyklé kompozice nebo nezapomenutelné parfémy.

Niche vůně, kterou jsem začínala, byla Annick Goutal. I když jsem nikdy neměla ráda Gardenia Passion, první vůni, kterou jsem vzorkovala, její překvapivě volná květinová forma a odvážná podstata na mě silně působila. Byla to jiná a méně formální vůně, než ta, kterou jsem v té době nosila (Lancôme Trésoru), a přiměla mě k dalšímu hledání. Zanedlouho jsem byla okouzlena jemnou L’Artisan Parfumeur La Chasse Aux Papillons, elegantní krásou Guerlain Après l’Ondée a zářivostí Shiseido Féminité du Bois. Ale vůně Annick Goutal zůstává vůní, kterou doporučuji přátelům, kteří chtějí prozkoumat něco nového a běžně nedostupného v běžných prodejnách. Vůně jsou přístupné, hravé a dobře zpracované a kolekce jsou dostatečně různorodé, aby všichni našli to, co jim bude vyhovovat.

Zdroj:

Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2017-12-05]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/