Příběh parfumérky a blogerky Victorie. Jednou mi moje maminka vyprávěla příběh, jak jsem se jako sedmiletá snažila udělat vlastní fialkový parfém. Nasbírala jsem fialkové květy, dala jsem je do sklenice. Sklenici jsem zalila vodou a položila vedle postele, abych prý mohla sledovat, co se bude dít. Během několika dní začala sklenice s vůní silně zapáchat a její obsah vypadal nahnile, ale prý jsem se jí odmítala vzdát. Slovy ani nelze popsat, jak jsem se cítila rozpačitě, když jsem se jednou vrátila ze školy a zjistila, že má sklenice je pryč. Maminka ji musela vyhodit, jelikož zápach se již nedal snášet. Nyní, po několika desítkách let, se stále se zabývám v podstatě stejnou věcí – mícháním surovin a přírodních směsí, které již dnes krásně voní. Celý život prozkoumávám vůně, některé mne i dnes překvapí, ale jak čas pokračuje, nacházím stále více a více důvodů, proč v tomto procesu pokračovat.

Nejjednodušší odpověď na otázku „proč miluji parfémy“ je samozřejmě ta, že parfém, stejně jako všechny další krásné věci, mě dělá šťastnou. Delší odpověď spočívá v tom, že parfém je tak složitá záležitost, u které může člověk strávit celá léta jeho studiem. Nejedná se pouze o komerční kosmetický produkt. Vůně je o chemii, módě a společenských trendech. Mám ráda odhalování složitosti tvorby vůně, složitosti vonných a materiálových interakcí a technických otázek, které přicházejí s harmonickou skladbou vůně.

Existuje však aspekt parfému, který přesahuje samotnou vůni. Vladimír Nabokov, autor Lolity, jednou řekl o literatuře. Myšlenky vyprávějí celé příběhy a to je to, na čem záleží. Stále více a více věřím, že to samé může být aplikováno i na parfémy. Jsou to vlastně příběhy, které velkoryse vyprávějí vonné látky. To mne okouzluje více, než jejich technická dokonalost. Když například cítím vůni Robert Piguet Fracas s jejím zničujícím svěžím tuberózním srdcem, vidím celé spektrum obrazů. Billie Holiday s gardénií v jejích kudrlinách, hojnost a rozmach let po druhé světové válce, ženu v černých hedvábných šatech, která se prohlíží v zrcadle a maluje si rty živě červenou rtěnkou. Smyslná krása vůně Rochas Femme se zdá být ještě „horší“, když si uvědomím, že parfumerér Edmond Roudnitska jej vytvořil ve válkou zmítané Paříži.

Kromě své vlastní historie může být parfém i vstupenkou k vytvoření vlastní fantazie. Pokud chci, mohu žít filmovou noir fantazii tím, že svou kůži potřu pár kapkami Chanel Cuir de Russie a cítím, jak její tmavá pižmová a duhová vůně, ve mně vyvolává vizi zakouřených barů a femmes fatale (osudové ženy). Nebo mohu cestovat na marocký souk (trh), když si přivoním k Serge Lutens Féminité du Bois. Pokud se budu chtít vrátit do Kyjeva svého dětství s kvetoucími kaštany a mokrými liliemi, potřebuji jen jedno přivonění k Frédéric Malle En Passant. Stačí jen střik této zelené fialkové vůně a jsem ihned přenesena tam, kam by mě nikdy nemohl vzít žádný letoun.

Příběhy a fantazie, které sdílíme prostřednictvím parfému, jsou také zodpovědné za skvělé propojení s dalšími milovníky parfémů, se kterými se setkávám. Tyto příběhy, často vyměňované prostřednictvím internetu, vytvářejí hmatatelná spojení, i přesto, že mnozí z nás jsou odděleni dlouhými vzdálenostmi. I to jeden z důvodů, proč se po celá léta věnuji blogování o vůních.

Navíc se domnívám, že čím je více pachů a vůní v okolí člověka, tím víc se cítí šťastný a potěšený. Ve většině našich hromadných sdělovacích prostředků se dobrým zprávám a událostem, které potěší, věnuje jen minimum času. Stránky módních časopisů jsou plné fantasií nablýskaných automobilů, karibských prázdnin a diamantových prstenů. Dokonce i většina parfémových reklam je vytvořena podél stejných nalinkovaných pravidel. Sexu a peněz. Avšak uvědomování si vůní, neznamená bezhlavé nakupování co největšího množství parfémů. Člověk může být spokojen jen s několika málo flakóny nebo jen s jedním. I tak ale, stále může žít život, který je nesmírně obohacen potěšením z objevováním vůní. Vůní karamelu nebo zralých rajčat, kterých si všimnete. Vůní čerstvě posekaného trávníku, vůní cizince na ulici nebo překvapivou vůni vycházející z nedaleké pekárny. Náhle se zdá, že mezi šedý zdmi zimního dne, je rázem vše jasnější a teplejší, i když se vlastně nezměnilo nic. Jste to stále vy, se všemi starostmi a radostmi, a přesto se cítíte šťastnější. Pokud tohle, samo o sobě, nestojí za to používat mnohem více váš nos, tak už nevím co!

Zdroj:

Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2017-12-05]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/