„Co vyvolalo vaši lásku k parfémům? Moje vlastní vášeň pro vůně je cestou bez konce, přesto její vznik spojuji se třemi faktory, respektive parfémy: Diorissimo, Chemistry a Tresor.

Jak poznamenal Nabokov v Mary, „Nic neoživuje minulost tak přesně jako vůně.“ Pokud by mé rané vzpomínky měly vůni, voněly by jako Diorissimo – vůně kvetoucí konvalinky. Diorissimo byla nejoblíbenější vůně mé matky, v růžové krabičce měla malou láhev tohoto parfému. Pracovala ve výzkumném ústavu chemického inženýrství, což byla organizace s velmi nejasným účelem. Nebo mám možná zmatenou paměť, protože podle toho, co si pamatuji, měl ústav jen málo společného s chemií nebo inženýrstvím. Přesto si stále představuji, jak má okouzlující matka chodí po chodbách tohoto institutu a na sobě nosí legendární vůni Edmonda Roudnitsky. Odešla po té, co jsem byla v předškolním věku, ale její vůně tady s ní dodnes zůstala.

Přesně takovou vůni, jakou jsem si pamatovala, jsem chtěla nosit. Byla však specifická a lišila se od vůně „Krasnaya Moskva“, kterou mě můj učitel na škole přinutil nosit, když trestal nedostatek mého zájmu o pionýrské aktivity. Byla to vůně také naprosto odlišná od vlny kolínské vody „Shipr“, které jste si mohl všimnout, když kolem vás procházel nějaký opilec. „Shipr“ (ruský chypre) byl často nápojem sovětských alkoholiků, když vodka nebyla zrovna na skladě (a ano trvalo mi dlouho, než jsem se zbavila předsudků vůči chyprovým vůním). Vůně, po které jsem toužila, byla éterická a elegantní směs bílých květů a drcených listů. Tajně jsem na sebe stříkala matčin parfém před hodinami baletu, abych se cítila elegantně.

Další motivací naučit se více o parfémech byl sovětský důraz na přírodní vědy, nebo spíše zvláštní přednáška ve třídě organické chemie. Její hlavní myšlenkou bylo, že rostliny a zvířata produkují chemické materiály prostřednictvím procesu biosyntézy. Na základě jejich biosyntetického původu lze rostlinné přírodní produkty rozdělit do tří hlavních skupin, z nichž jednou jsou terpenoidy. Zatímco terpeny tvoří největší skupinu přírodních vonných látek, tvoří také největší skupiny moderních vonných přísad. Jedním takovým příkladem je hydroxycitronellal, aromatická chemikálie s konvalinkou. Mnoho informací jsem si musela získat sama čtením knih ve svém volném čase. Přesto to pro mě byl vzrušující objev.

V roce 1991 pak přišel pád všeho, o čem jsme věděli, že existuje. Náhle se červené průkopnické šátky vyhodily a v ulicích jsem se díky změnám jejich názvu začala ztrácet. Jakou vzpomínku mám na tuto dobu? Lancôme Trésor! Tohoto mistrovského díla dosáhla Sophia Grojsman v roce 1990 použitím čtyř ingrediencí, které tvořily téměř 80% celé vůně. Tento úžasný parfém mě doprovázel, dokud jsem o několik let později neopustila Ukrajinu.“

Zdroj: Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2019-11-11]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/