„Dne 10. prosince 2013 kasační soud, nejvyšší soud ve francouzském soudnictví, potvrdil první rozsudek odvolacího soudu z Nancy z roku 2006, že parfémy nelze chránit podle autorského zákona. V případu žalovala společnost L´Oréal jinou společnost, která vyráběla a prodávala produkty replikující produkty jejich kolekce Lancôme. Zatímco Lancôme nabízí Trésor, jiná společnost nabízí La Valeur a tak dále i pro jiné vůně. Případ se soustředil na parfémy, ale dotkl se i dalších prvků parfémových produktů – ochranných známek a balení.
V rozhodnutí soud vysvětlil, že „formy, které mohou vnímat smysly“ (v tomto případě čichem), lze chránit, pouze pokud je identifikovatelná s dostatečnou přesností, aby mohla být jasně identifikována. Z toho vyplývá, že vůně, jejíž proces zpracování není dílem intelektu, ale spíše technického know-how, není formou s těmito vlastnostmi (identifikovatelná, přesná, přenosná), a nemůže tedy těžit z ochrany autorských práv. Jinými slovy, vůně je příliš subjektivní, než aby byla jasně definována. Pojmy přesná a jasně identifikovatelná, nejsou pojmy vztahující se k vůni. Jak můžete identifikovat něco, co nemá hmatatelnou podobu a vypařuje se před vašimi očima? Jeden člověk může cítit tuberózu v Poison od Dior, jiný si může všimnout hroznů a ještě někdo jiný třeba jahody. A všichni tři by měli pravdu. Probíhá sice živá debata o způsobech, jak s dokonalou přesností popisovat vůně pomocí analytických metod a senzorických analýz profesionálních perfumérů, ale je to zatím jen výzva.
Někteří mohou argumentovat, že nedostatek ochrany autorských práv je na úkor spotřebitelů. Složení vůní je často označováno jako „tajné“ a „uzavřené“, protože jediný způsob, jak zabezpečit parfémové složení, je uchovávat informace v soukromí nebo uvnitř společnosti. Fungovalo to až do doby, než se moderní analytické metody vyvinuly natolik, aby odhalily vzorec vůně s nebývalou přesností. Ve chvíli, kdy se na trhu objeví nové velké vydání vůně, jsou vzorky vůně již analyzovány konkurenty a perfumérové mají na svých stolech úhledná analytická data. Zkopírovat vůně jako Legie Angels a Coco Mademoiselles by nebylo možné ve dnech, kdy byly vytvořeny možné zkopírovat jinak, než použitím svého nosu.
To, co se ale nyní děje, je nejhorší ze všech možností. Ohromný počet téměř identických vůní, protože každý se snaží zachytit úspěch posledního úspěchu konkurenta. Nevíme, co je uvnitř láhve. Musíme věřit výrobci, že jeho vůně stojí za peníze, a že je bezpečná pro naše zdraví a životní prostředí. Jak ukazují regulační tlaky na americké i evropské půdě, skupiny spotřebitelů nejsou ochotny přijmout toto postavení a omezující předpisy stále více ohrožují mistrovská díla.
Moje první reakce, když jsem uslyšela rozhodnutí, bylo rozhořčení – co tím myslíte, že vytvoření parfému není produktem intelektu? Zároveň jsem však pochybovala, že pozitivní rozhodnutí o autorských právech by odvrátilo současné onemocnění tohoto odvětví. Určitě by, ale takové rozhodnutí povzbudilo konkurenční požadavky mnoha subjektů podílejících se na vytváření vůní.
Na druhou stranu, pokud by mohli perfumérové prostředky na to bránit svou práci a uplatňovat na ni autorský nárok, mělo by to obrovský dopad. Dnes jsme ale daleko od takového scénáře, protože perfuméři nevlastní ani své vzorce, které sami vymysleli. V současné době nemá vzorec vůně ochranu podle autorských práv, ale jeho vlastnictví je jasné, patří společnosti, která zaměstnává perfuméra. V některých případech je tento vzorec odhalen také klientovi, což je způsob, jak některé velké značky mohou parfémy přeformulovat, aniž by museli kontaktovat původní tvůrce.
Výjimkou jsou nezávislí perfuméři a ti, kteří pracují jako vlastní tvůrci vlastí značky. Přestože se jedná o malou skupinu v tomto odvětví, nemusí se řídit standardním kodexem praxe ve velkých parfémových domech, mlčením a utajováním.“
Zdroj:
Scentertainer: Blog about perfumes [online]. Belgrade, 2017 [cit. 2017-11-21]. Dostupné z: http://scentertainer.net/en/
