Mohou jiné faktory, kromě samotné vůně, ovlivnit naše vnímání parfému? Ano, samozřejmě, celkové vnímání není omezeno jen na vůni. Tento článek pro vás sepsala Elisa.

Před několika lety jsem šla do nedaleké vinotéky, kde jsem si chtěla koupit několik lahví vína na nadcházející víkend, který budu trávit na horách s některými svými kolegy. Zástupce z místního vinařství mě odchytl u červených vín a požádal mě, abych vyzkoušel láhev vína od jeho rodiny. Colorado sice není známo pro své vinice, ale já jsem šla v duchu dobrodružství a možná i soucitu s prodejcem do tohoto vína.

Když jsme dojeli na hory, varovala jsem své přátele (příležitostné vinné snoby), že se nemohu zaručit za kvalitu místního vína. Jelikož jsem si byla jistá, že víno asi nebude nejlepší, nechali jsme pár lahví až na konec večeře. Když jsme konečně víno otevřeli a ochutnali, byli jsme naprosto okouzleni. Šlo o naprosto neobvyklé, složité, krémové a dobré bordeaux. Které bylo velmi pitné. Nakonec byli všichni smutní, když jsme jej vypili.

Když jsem se vrátila do Denveru, chtěla jsem koupit další lahve toho výborného vína. Nevzpomněla jsem si na přesný název značky, jenom že na etiketě byl nějaký bažant. Prodavač v obchodě, ale moc nevěděl, co chci. Nakonec ale našel pár posledních lahví v suterénu obchodu a prodal mi je. Ale když jsem víno doma znovu zkoušela, nebylo na něm nic zvláštního. V žádném případě nebylo špatné, ale bez vzrušujícího pocitu, který jsem si pamatovala, když jsme jej ochutnávali na horách. Byly tyto nové láhve z jiné šarže? Nebo jsem víno dostatečně nenechala vydýchat? Nebo to bylo stejné víno, ale jen já jsem měla jiné očekávání, než na horách? To nikdy nebudu vědět přesně.

Parfém je stejně živoucí jako víno a kontext může změnit všechno.

Láska podle asociace

Někdy ke mně parfém nepromlouvá, dokud o něm sama nezačnu mluvit s přáteli. Před lety jsem hovořila s Alyssou Haradovou přes Skype ohledně podpory její nové knihy „Coming to My Senses„. Zmínila se, že jedním z jejích nejoblíbenějších parfémů je Chanel Coco. Nikdy jsem k Coco neměla vztah, zdálo se mi, že je pro mě příliš barokní a „dospělý“. Alyss mi ale poslala trochu svého parfému a připadal mi jako úplně nová vůně. Najednou se mi líbil a zjistila jsem, že jej mám ráda. Teď si vždycky vzpomenu na Alyssu, když cítím vůni Coco.

Kouzlo ručně psaných štítků

Další drahá kamarádka, nyní žijící v zahraničí, předala několik lahviček parfémů, než se přestěhovala. Mezi nimi jsou vůně, kterým bych za jiných okolností nikdy nevěnovala moc pozornosti. Vezměme si třeba  Tocca Margaux, nemohla jsem přijít této vůni vůbec na jméno. Ale poté, co jsem ji znovu ucítila z lahvičky od kamarádky, stala se mou oblíbenou vůní.  A pak je tu Sensuous Nude, když jsem ji poprvé vyzkoušela v obchodě, myslela jsem, že je to klon Coppertone. Ale dala jsem jí šanci, protože jsem zjistila, že mému příteli se líbí. A mě se teď líbí také (voní jako opalovací krém – ale lépe!).

Rozdělení na dámské a pánské

Luca Turin nebo Tania Sanchez (nemůžu si vzpomenout, o který parfém šlo) psali, že si mysleli, že dámský parfém je nudný. Když si ale uvědomily, že by mohl být vhodný pro muže, najednou si pomysleli: „Ach, to není špatné!“ Je to dáno tím, že snížíme očekávání, když se zaměřujeme na pánské vůně. Ale existují i ​​jiné způsoby, jak tím, pro koho je vůně určena, mění vnímání parfému.

Je to trochu jako Cosmo klišé když ženy tvrdí, že nošení pánské „kolínské“ je sexy. Předtím, než byla tváří Coco Mademoiselle, tvrdila Keira Knightley, že nosí pouze pánské vůně: „Nechtěla jsem něco lehkého a květinového – nejsem taková dívka.“) Ale to, co mám opravdu ráda, jsou typičtější ženské akordy gurmánské nebo květinové. Například po většinu dní je pro mě vanilka v Bulgari Black příliš sladká. Ale miluju tuhle vůni na mém manželovi, na něm se zdá, že sladkost překvapuje, místo aby zatěžovala.

Průběh v čase

Jeden z mých nejoblíbenějších parfémových životních úkazů je, že „objevím úplně nový pohled“ na vůni, kterou jsem dlouho nepoužívala. K tomu dochází příležitostně u mainstreamových vůní, které mě neolovily v době vydání. Ale po pěti či deseti letech je shledávám zajímavé. Například Miss Dior Chérie, zpočátku mi připadala jako levné konzervované pivo. Nyní se mi vybaví její šumivě jahodově-patchulové akordy. Vůně je okouzlující a dokonce i nostalgická. Možná je to proto, že už ji neporovnávám se všemi ostatními vůněmi, které sledovaly stejné trendy kolem roku 2005. Možná je to proto, že mainstreamové vůně se každým rokem zhoršují.

Nebo prostě jen potřebuji čas, abych se naučila vůni milovat. Slepě jsem koupila několik parfémů, které se zprvu zdály být velkými chybami. Eau de Joy byla až šokově animální na první přivonění. Sotva jsem cítila růže přes koňskou dávku jasmínu. Paloma Picasso mi nejprve voněla hořce a staromódně a byla na mě příliš temná. Naštěstí jsem na ní visela dost dlouho, abych zjistila, jak moc se mi líbí a jak moc mi chybí. O deset let později jsem dala Palomě Picasso 8 nebo 9 bodů na mém pomyslném žebříčku a Eau de Joy je jednou z nejžhavějších růžových vůní, které znám.

Zdroj:

Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2017-12-05]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/