„Občas narazím na články zmiňující „růži ze Sýrie“ jako vzácnou přísadu v parfémech. Jeden z nich se dokonce objevil v novinách, které denně zveřejňují zprávy o válce v Sýrii. Události ve skutečném světě se však netýkají fantazijní bubliny krásy. Jsme připraveni přemýšlet o parfému jako o něčem vzácném, nehmotném, co vybírají a míchají andělé ve svých nebeských říších. Myšlenka, že země, která je ve válce už několik let, může mít potíže s pěstováním růže, však nezasahuje představivost novinářů.
Až do války, která začala v roce 2011, produkovala Sýrie 80 tun růží, z nichž některé byly destilovány na místě a některé vyvezeny ke zpracování do Evropy. Sýrie nebyla tak velkým producentem jako Turecko, Bulharsko nebo Maroko, ale její růže měly lahodnou malinovou nuanci. Poslední komerční vzorek, který jsem mohla v roce 2011 získat, stále voní sluncem zahřátým ovocem a kořenitým medem. Damašek a další růže rostoucí v Damašku během války ohromně utrpěly, zejména oblast držená revoluční armádou, urpěla velké škody při bombardování ze strany syrského režimu. Lidé uprchli z bojů a majitelé plantáží si ponechali jen pár pracovníků a zdrojů. Na celém trhu je dnes omezené množství olejíčků. Jaké jsou šance, že se dostane do parfému nějaké luxusní značky?
Zprvu mě zmátly odkazy na syrské růže. Dotazy mířené na některé parfémové společnosti potvrdily moje podezření, že autoři byli jednoduše zmateni terminologií. Ve vašich parfémech není žádná rosa damascena z Damašku. Nejpravděpodobněji pochází z Turecka nebo Bulharska.
Rosa damascena (damašská růže) je jednou z hlavních druhů růží používaných v parfumerii, další používané růže jsou rose de mai a rosa centifolia. Původ má zřejmě ve střední Asii, ale ve středověku byla přivezena ze Sýrie do Evropy a začalo se odkazovat na jedno z největších současných měst – Damašek. Když tedy tisk nebo parfémové domy uvádějí „rosa damascena“ nebo „damašská růže“, mají na mysli spíše typ esence, než místo původu.
Masivní ztráta životů a kulturního dědictví v Sýrii je velká tragédie, stejně jako ztráta syrských růží. Existuje tendence nemluvit o Sýrii a dalších místech na Blízkém východě, protože se jakoby nachází v jiném, temném a nepřátelském vesmíru, a zprávy o válce mají tendenci dále zplošťovat a zkreslovat obraz zemí. Ale Východ a Západ jsou falešné kategorie. Dynastie syrských ummajovců byla v Evropě více než tři století a příspěvky islámských učenců k algebře, medicíně, matematice, fyzice, zemědělství a umění lze jen těžko podceňovat.
Například v parfumerii stále používáme stejné metody, které vyvinul perský polyhistor Avicenna. Destiloval růžovou esenci a některé další tóny, které upřednostňujeme v tzv. Orientální parfumerii. Ty mají původ u dvorů v Córdobě. Syrský básník Nizar Qabbani píše: „Přicházím k vám…z historie damašské růže, která kondenzuje historii parfémů.“
P.S.
Jednou z nejlepších knih o historii, které jsem nedávno četla, je Aleppo: The Rise and Fall of Syria’s Great Merchant City od Philipa Mansela. Poukazuje na spoustu skutečností týkajících se města Aleppo, které nelze vyčíst v novinách. Bez romantizace minulosti představuje Mansel živý portrét města a jeho obyvatel. Aleppo – jedno z nejvíce kosmopolitních měst v regionu, vždy spojovalo lidi z různých náboženství a komunit. Jde o jednu z nejsofistikovanějších kultur, nemluvě o skvělé kuchyni a architektuře.“
Zdroj: Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2019-11-11]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/
