„Už jsem psala o svém posledním kurzu parfumerie, který se týkal prvního dne – návštěvy zahrady Edmonda Roudnitska a prozkoumání Mezinárodního muzea parfémů v Grasse. Dnes pokračuji s naším druhým dnem, který se týkal historie parfémů a profesionálních technik vůní.

Kdykoli uslyším frázi „historie parfémů“, pomyslím na typickou úvodní kapitolu v knihách o vůních, které začínají Egypťany a věcmi, které vědci stále nacházejí v pyramidách. Poté by spisovatel mohl pokračovat krátkou úctou k Římanům, zahrnout poznámku o středověkém používání parfémů Evropany, kteří měli strach z koupele a s čistým svědomím přeskočit čas až do nového světa 20. století ke značkám jako byl Chanel nebo Guerlain. Historie parfémů je fascinující, ale proč je prezentována tak nudně? Chci to udělat jinak.

I po třech dnech výuky jsme byli omezeni v tom, kolik toho dokážeme pokrýt, takže když jsem si plánovala svůj kurz, prošla jsem své parfémy a vybrala z nich ty, které považuji za zlaté standardy svého typu a spárovala je s moderními parfémy, které jim byly něčím podobné. Těšila jsem se na představení parfémových velikánů v jejich původních verzích a mým cílem bylo, aby studenti lépe porozuměli tomu, co je dělalo tak skvělými, jak se vyvíjela parfumerie a které moderní vůně mají stále podobné vlastnosti. Také jsem sdílela některá svá profesionální tajemství, jak nejlépe očichat vůni a jak si vůně rychle zapamatovat.

Během každé dvouhodinové lekce jsem plánovala detailně očichat 15 až 20 různých parfémů, což je standardní počet pro mé profesionální kurzy. Moje skupina mě opět překvapila. Předvedla nejen vytrvalost profesionálů, ale také ohromné zkušenosti ohledně vůní. Snadno jsme pracovali s čtyřikrát větším množstvím, než které jsem očekávala a bylo dobře, že jsem si přinesla další vzorky pro případ, že by k tomu došlo.

Jak jsme si přičichávali k vůním, mluvili jsme o velkých vědeckých objevech, knihách, hudbě i umění. Lid sdíleli své dojmy a vzpomínky.

Mezi vintage parfémy, do kterých se lidé zvláště zamilovali, patřil vzácný klenot zvaný Caron Voeu de Noël. Ten byl vytvořen v předvečer v druhé světové války v roce 1939. Jde o „temnou růži“ na klasickém Caron základu – mechu, santalovém dřevu, pačuli a violce – základ je také známý jako Mousse de Saxe. Má dekadentní bohatství a melancholii fin de siècle, která je v rozporu s její dobou.

Porovnáním různých verzí Chanel No. 5 – například z 50. nebo 70. let s moderní verzí, jsme zjistili, že dnešní Chanel No. 5 je více květinový, sladší a jemnější. Některým lidem se líbily zmírněné aldehydy, jiným chybělo jakési „zvířecí bohatství“. Porovnáváním vůní tímto způsobem jsme si všimli aspektů, které bychom jinak nevypozorovali – například zvláštní kořenitý tón v parfému.

Parfém Guerlain Mitsouko ve svém původním vzorci – nebo tom vzorci, který se dnes dá sehnat, a je co nejbližší původní verzi byl favorit. Když nikdo nemluví a všichni jen mají blažené pohledy, víte, že se parfém líbí. Koneckonců, jak se říká: „Parfém musí především dobře vonět.““

Zdroj:

Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2019-11-11]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/