„Jednu dobu „drogerie“ označovala místo, kde byly parfémy kupovány a to bez hanlivých komentářů na jejich kvalitu či cenu. Vezměte v úvahu, že v roce 1975 předseda značky Revlon Michel Bergerac vtáhl značku Revlon z obchodních domů do drogérií – jako marketingový tah pro masový trh. Najednou byly v Rexall Drug k dispozici vůně jako Charlie – Revlonova úspěšná chyprová vůně, Intimate, Ciara a Norell. Bergerac značku posouval dopředu, zatímco v obchodních domech zase vládla konkurenční značka Estée Lauder.
Tento krok však značku přesto spíše obohatil, než že by jí uškodil. Nejnovější vůně od Revlona – Jontue se stala bestsellerem, stejně jako Enjoli o několik let později. Při nákupech v drogérii bych už tehdy našla řadu jak klasických, tak moderních vůní, které sahaly od Dany Tabu po New West for Her, až po trháky od Elizabeth Taylor. Tři desetiletí – od poloviny šedesátých let do poloviny devadesátých let, znamenaly pro vůně z drogérie klidné dny. Mnohé z vůní se staly téměř okamžitě klasikou, a to snadno rozpoznatelnou, všudypřítomnou a hrdě nošenou. Takovýchto vůní je stejně hodně, jako vůní, které byly prodávány v obchodních domech a vyvolávají určitou nostalgii. Některé byly vůní okamžiku, jiné parfémovým trendem (Bonne Bell Skin Musk, Coty Vanilla Fields). Některé měly konkurenci v dražších řadách (Emeraude) a některé se dočkaly jen krátké popularity, než zmizely z povědomí (Jovan Grass Oil).
V době, kdy Revlon vstoupil do drogerií, Bonne Bell, Houbigant, Prince Matchabelli, Dana, Max Factor, Coty, Perfumer’s Workshop a Jovan (mimo jiné) sdíleli jednu polici, která byla vždy v přední části obchodního domu v kosmetické sekci. Každá z těchto značek měla v té době nejméně jednu vůni, která se stala klasikou. Značka Coty měla takových vůní hned několik, včetně Muguet des Bois a Sand & Sable. Dokonce i méně plodná značka jako Charles of the Ritz, přicházela s rozmanitými vůněmi. Ačkoli to bylo před téměr 40 lety, parfém Jean Nate je pravděpodobně nejslavnější americkou vůní z drogérie, jde o dokonalou klasiku.
I s nadstandartním obchodním prostorem a slevami však drogérie spoléhaly na televizní a tiskovou reklamu, aby podpořily prodej. Do televizních reklam na vůně jako Wind Song, Charlie, Enjoli a Babethan bylo vloženo víc peněz, než kdy do reklam například na vůně Guerlain Shalimar, Chanel No. 22 a Robert Piguet Fracas.
Jeden střik kořeněné, živé vůně Babe na mém zápěstí mi připomíná, jak odlišné byly tehdejší vůně 20. století od dnešních sladkých a ovocných vůní. Babe je směsí vetiveru, květin a medu, kterou nosily sofistikované městské dívky. Dnes by byla tato vůně na trhu nejspíše nebyla určena mladším dívkám.
Díky hnutí hippies v 60. letech minulého století mělo pižmo své speciální místo v klasických „drogérkových“ vůních. Pižmové vůně nebyly prodávány jako doplněk, ale pro zvýraznění vlastní přirozené vůně. Parfémy Bonne Bell Skin Musk, Jovan Musk, Coty Wild Musk a Alyssa Ashley Musk byly jednoduše vámi, ale s „lepší“ vůní se kterou jste zapadali. Šlo možná o první „anti“ parfémy.
Později se trendem v drogériích staly vůně, které byly eroticky otevřené a obsahovaly feromony. V této kategorii dominovala značka Jovan, která na tomto konceptu vydělala tolik peněz, že se stala sponzorem hlavního koncertního turné Rolling Stones v roce 1981. Vůně Sex Appeal zazářila a to o něco více než Andron. Tak či onak dávaly odpověď na otázku, jaký parfém přitahuje opačné pohlaví.
Mnoho klasických vůní neobstálo v čase a to z velké části kvůli reformulaci nebo stylistickým změnám – příkladem může být Emeraude. Mnoho jiných žije už jen v paměti a dnes nejsou nabízeny.
Jaké vůně z drogérie jsou vašimi oblíbenými? „
Zdroj: Bois de Jasmin: a Primer on Sensory Pursuits [online]. Brussels, Belgium: Bois de Jasmin, 2017 [cit. 2019-11-11]. Dostupné z: https://boisdejasmin.com/
